Networking po česku

Většina z vás to asi zažila. Jste na velké společenské akci, nikoho tam moc neznáte, a tak se chcete nebo musíte bavit s cizími lidmi. Z mnohých z nich se pak i mohou stát zajímavé kontakty. Jenže jak je oslovit a o čem se s nimi bavit… Tuhle otázku řeší asi každý, alespoň ze začátku.

V posledních letech jsem absolvoval několik desítek networkingových akcí. Při svém působení na britské ambasádě i teď jako nezávislý PR konzultant. O networkingu jsem tak měl možnost se leccos naučit. Zjistil jsem, že i v kontextu jednoho z nejchladnějších národů světa, jímž Češi podle mě jsou, se „networkovat“ občas dá docela dobře. Lehké to ale není, má to svá specifika a člověk při tom občas zažije docela bizarní situace. Více o tom na následujících řádcích.

Networking na zámku

Když jsem pracoval u Britů, každý měsíc nebo i častěji se tam konaly větší formální akce, většinou nahoře v honosné rezidenci paní velvyslankyně. Toto prostředí podobající se interiéru zámku některé lidi, kteří tam třeba nechodili tak často, zrovna neuvádělo do stavu relaxace a uvolněné zábavy. Bylo tak na nás „domácích“, abychom návštěvníky postávající nervózně v rohu oslovili a prohodili s nimi pár přátelských vět. To byl docela dobrý trénink toho, jak se dát s někým neznámým do řeči a zapříst s ním třeba i delší rozhovor.

Kromě toho jste samozřejmě museli obejít i své stávající kontakty a nějakou dobu se jim věnovat, aby se cítili vítaní a jako doma. Diplomati tomu říkají „work the room“. Konverzaci je samozřejmě třeba udržovat tak, aby nevznikaly trapné mezery (samo o sobě s některými lidmi dost těžká disciplína), a také ji po nějaké době vhodným a slušným způsobem ukončit, abyste se stihli věnovat i jiným lidem. Například hosta představit kolegovi nebo se podáním ruky rozloučit a popřát příjemný večer. Když tuto druhou dovednost někdo nemá úplně nacvičenou, můžete pak s pobavením pozorovat, jak je v něčím „zajetí“ třeba i po 45 minutách, což asi úplně není účelem těchto akcí.

„Mají tu docela dobré víno, že?“

Zatímco na velvyslanectví bylo jednoduché navázat první kontakt větou typu: „Tak jak se vám u nás líbí?“, náročnější je to na akcích, kde nejste hostitelem. Absolvoval jsem úžasný seminář lektora Jona Rowleyho na téma networkingu, kde Jon například dával velmi praktické rady, jak právě takovýto rozhovor s cizím člověkem započít, kupříkladu na téma podávaného vína.

Networking po česku je ovšem specifický tím, že řada Čechů je skutečně velmi rezervovaná (mimo okruh svých známých a přátel) a i na vyloženě networkingových akcích, kam lidé přišli za účelem nových obchodních kontaktů, na některých lidech vidíte, jakou hrůzu mají z toho někoho nového oslovit.

Dvojčátka a lanaři

Dokonce bych na základě pozorování odhadoval, že i na těchto akcích (typově networkingy obchodních komor) více než polovina lidí raději čeká, kdo osloví je, nebo se doslova jako záchranného lana chytají lidí, které už znají. A nezřídka by nejraději na tom laně viseli celý večer. Jiní zase tvoří nedobytné a nepropustné hloučky. Zábavným specifikem pak jsou takzvaná „dvojčátka“, jak jim říkám, dva lidi z jedné firmy, kteří se od sebe nehnou celý večer, asi aby mohli společnými silami lépe čelit stresujícímu networkingu.

Nejhorší jsou v tomto ohledu networkingové akce, na které jsou zvány manželské páry. Nepropustnost hloučků se v tomto případě násobí ne dvěma, ale tak deseti. Naopak nejlepší jsou eventy, kde se účast platí a příliš vstupů se nerozdá spřízněným zdarma. Pak je většina zúčastněných skutečně motivovaná si z akce odnést nové kontakty a jsou otevřeni tomu, bavit se s novými lidmi. Ostatně proto se tyto akce dělají.

Z vlastní zkušenosti musím jako výborný nástroj pro networking doporučit LinkedIn. Ne sám o sobě, ale právě v návaznosti na to, že se s někým seznámíte a vyměníte si vizitky (zdá se, že staré dobré vizitky ještě pořád fungují skvěle). Na LinkedInu se pak s takovým člověkem propojíte a v ideálním případě mu tam třeba i napíšete individualizovaný vzkaz na základě toho, o čem jste se včera bavili. Nevěřili byste, jak málo lidí to dělá. O to více v mých očích hned vyroste profesionál, který takto postupuje. Přes LinkedIn pak můžete s těmito lidmi zůstat v kontaktu.

Proč netlačit na pilu

Ještě jeden fenomén musím určitě zmínit, a to je tlačení na pilu ohledně vlastních obchodních cílů. Ano, drtivá většina lidí chodí na tyto networkingové akce kvůli byznysu a obchodním kontaktům. Podle mých zkušeností a pozorování ale nepůsobí moc dobře, když to někdo s vlastním promo moc přehání a cpe každému svoji nabídku hned v první větě. Na jedné hogo fogo akci třeba měla jistá softwarová firma dvě mladé zástupkyně, které urputně obcházely jednotlivé hloučky bavících se lidí a vždy se všech hned zeptaly: „Používáte už nějaké softwarové řešení na ten a ten problém….?“ Spíše vás to odradilo než nalákalo.

Lepší je bavit se o všem možném a až ke konci nenuceně přejít k tomu, čím se zabývám, nebo počkat, až se na to ten druhý sám zeptá (někteří lidé ovšem vedou nekonečný monolog o sobě a své práci, takže se toho nedočkáte). A pak si případně vyměnit vizitky, pokud tam je nějaká synergie a má to smysl.

No prostě networking není někdy úplně snadná záležitost a rozhodně neříkám, že mně se vždy a všude daří dodržovat výše uvedená pravidla na jedničku. Kéž by. Nicméně když člověk získá nějakou praxi a nedrží se přísloví „Sedávej panenko v koutě…“, může být networking dosti užitečný. A dokonce se při něm občas i královsky pobavíte :-). Tak hurá do akce!

Co by Vás mohlo zajímat

Potřebujete poradit?